Umění sicilských keramických mistrů je věhlasné a je vysoce ceněné po celém světě pro jeho neopakovatelnou krásu a kvalitu.
Výroba keramiky je jedno z nejvznešenějších a nejstarších umění lidské historie.
Nejstarší artefakty nalezené v Číně se datují do období 14.500 let před naším letopočtem.
SICILSKÁ KERAMIKA OD POČÁTKŮ DO DNEŠNÍCH DNÍ
První známky sicilské výroby keramiky pocházejí období neolitu, tedy mladší doby kamenné.
Konkrétně, v jeskyni Grotta dell´Uzzo nedaleko Trapani byly objeveny keramické fragmenty staré více než 8 tisíc let.
Zatímco zde byly nalezeny vázy, nedaleko Syracus se jednalo o amfory a poháry.
V průběhu staletí se umění keramické výroby zdokonalovalo díky umění nových usedlíků.
Svou stopu zde zanechali nejen Féničané a Řekové, ale rovněž Arabové, Kartaginci, Byzantinci či Normané.
Zruční sicilští keramici si rychle osvojili nové techniky a předávali je z generaci na generaci.
To je to, co dělá sicilskou keramiku naprosto jedinečnou v celém světě a snadno identifikovatelnou jak pro kvalitu zpracování, tak pro estetický výsledek.
ŘEKOVÉ A INOVATIVNÍ TECHNIKY PRÁCE S KERAMIKOU
První doložené snahy Řeků kolonizovat Sicílii pocházejí z 8.století př.n.l.
Přesně tato dominance dala výrobě keramiky sicilskými umělci důležité impulsy jak v samotné výrobě, tak v dekorování a konečném zpracování (pálení, aj.).
Zřejmě v tomto období nadvlády Řeků Sicílie zažila exponenciální růst, fenomém, který se jíž v Byzantinském či Románském období neopakoval.
Jen v arabské periodě znovu získalo umění na váze a důležitosti.
ARABOVÉ A TECHNIKA OLOVĚNÝCH GLAZUR
Arabové na Sicílii přinesli nové techniky zpracování terakoty, které se naučili v Persii a Egyptě.
Tato technika dodnes nazývaná "olovnatá glazura" (lead glazing) vyžaduje speciální směs substancí, kterou se pokryje celý povrch keramického objektu.
Během vypalování se tato vrstva přetvoří v tranparentní skleněný povlak díky křemíku, který je při dosažení určité teploty schopen spojit se s ostatními součástmi směsi.
To dodnes dává sicilské keramice její typickou barvu stejně jako charakteristickou odolnost proti nárazu, vysokou kompaktnost a vodoodolnost.
OD ŠPANĚLŮ PO 19. STOLETÍ
Během španělského období, které začalo v roce 1516, byly zaznamenány nové výrobní techniky i barvy.
Kromě tradiční zelené, manganové či žluté se počátkem 16. století objevuje modrý, dosud neznámý odstín.
V tomto období je sicilské keramické umění pod vlivem renezančního stylu a sicilští umělci jsou inspirováni benátskou majolikou.
Ve stejné době vzniká v Palermu keramická výroba charakteristická typickými hrdly oválných váz s širokým ústím a kulatým tělem.
O pár let později, přesně na počátku 18.století, se díky své nabídce nádherné keramiky stává známým malé městečko Caltagirone v té době výrazně vyčnívající z celé sicilské keramické komunity.
Zde jsou vyráběné ohniště, amfory, lampy, vázy tvaru sovy, keramické stromečky, věhlasné sicilské keramické borové šišky a maurské hlavy, keramický nábytek zdobící terasy a venkovní prostory, lidské obličeje a nástěnné dlaždice.
Zhruba o sto let později, kolem roku 1800, se počet keramiků specializovaných na některé terakotové postavy více a více zvětšoval.
V tomto období vznikaly lampy s maskami lidských obličejů, ale také keramické sošky zobrazující protagonisty betlémů, starodávná sicilská řemesla, zvyky a sociální podmínky dané doby, skutečné objekty umění, které stále obohacují naše obydlí a reprezentují kreativní a trvale ceněné ideje.
Výroba sicilské keramiky nesmí být zaměňována s porcelánem.
Rozdíl mezi keramikou a porcelánem spočívá v typu směsi, teplotě a době vypalování.
Takže je třeba tyto dva různé produkty důsledně rozlišovat.
SICILSKÁ CENTRA VÝROBY KERAMIKY
V průběhu staletí se na Sicílii ustavily různé keramické školy lišících se typickým způsobem dekorace a použitými barvami, takže je lze od sebe snadno odlišit.
Nejznámější školy jsou v
- Santo Stefano di Camastra,
- Caltagirone a
- Sciacca.
KERAMICKÁ VÝROBA V SANTO STEFANO DI CAMASTRA
Sicilská keramika ze Santo Stefano di Camastra patře mezi nejznámější a nejvíce oceňovanou ruční výrobu na Sicílii.
Původně - někdy kolem 18. století - byla kamenina vtlačována do dřevěných boxů 22 cm dlouhých.
Po vysušení byly tyto "cihly" vypalovány ve speciálních pecích na dřevo se zvláštním důrazem na to, aby se jednotlivé výrobky během zhruba 20-hodinového vypalování navzájem nedotýkaly.
Poté se vypálené kusy zhruba 48 hodin postupně ochlazovaly a následně byly opracovávány speciálními formami, perforovány a ozdobeny barevnými malbami.
Jen tento proces vyžadoval velké množství práce a pracovníků, takže zaměstnal většinu obyvatel města.
V zásadě úkolem některých bylo kopat keramický jíl, jiní lisovali hlínu do boxů, další se specializovali na ukládání vysušených cihel do pecí a jiní měli za úkol topit v pecích tak, aby byla zaručena konstantní teplota od začátku až do konce celého procesu vypalování.
Dále byly ženy, které se staraly o transport cihel do okolních obchodů nebo na stanici vlaku.
Na samém konci nastoupili mistři, jejichž úlohou bylo tvarování, barvení a finální úpravy opracované keramiky určené k prodeji.
Teprve na konci 19. století se tato manufaktura v Santo Stefano di Camastra postupně měnila na průmyslový způsob produkce.
Díky tomu mohly laboratoře pomoci zvyšovat výrobu a obohatit možnosti zakázkového provedení i výběr barev a uvést v život mimořádná keramická díla, která dnes všichni známe a obdivujeme.
CALTAGIRONE, HLAVNÍ SICILSKÉ MĚSTO HRNČÍŘŮ
Začátky výroby sicilské keramiky v Caltagirone spadají do období arabské dominance, jak alespoň ukazují dnešní poznatky a nálezy vystavené v místním muzeu keramiky.
Původní způsob také prošel rozkvětem během řeckého období, kteří do výroby zavedli hrnčířský kruh.
Přesně v této době si začala výroba keramiky v Caltagirone osvojovat nové postupy, které daly výrobkům charakteristický orientální přitažlivost a vizuální dojem, díky nimž jsou dodnes snadno odlišitelné od jiných oblastí.
Jednou z neznámějších technik je nepochybně olovnaté glazování, díky nemůže nastal skutečný obrat ve tvorbě místních řemeslníků.
Dokonce ani hrozivé zemětřesení, které v roce 1693 zasáhlo oblast Val di Noto, nedokázalo zničit toto umění.
Ačkoliv město bylo prakticky srovnáno se zemí (a s ním zmizelo i množství nesmírně kvalitních artefaktů), umění keramické výroby se rychle zotavilo a uličky se znovu zaplnily hrnčířskými a keramickými dílnami.
Zakrátko se místní produkce dostala na původní úroveň.
Dnes je ve všech směrech Caltagirone považováno za "město keramiky" a zdejší keramická škola je stále obohacována vytvářením nových objektů vyplňujících nejrůznější mezery na trhu.
Nejedná se zdaleka jen o keramické výrobky k dekoraci interiérů, teras či balkonů, ale také šperky, hodiny, obklady či světoznámé sicilské keramické hlavy Maurů.
Nebo sicilské keramické borové šišky známé tím, že přinášejí štěstí do domů, jejichž interiéry zdobí.
KERAMICKÁ VÝROBA V MĚSTĚ SCIACCA
Umělecká řemesla ve městečku Sciacca jsou nerozlučně spjata s výrobou sicilské keramické majoliky.
Už od počátku 14. století díky místním pecím přicházely na svět nádherné glazované artefakty, z nichž některé můžete dodnes obdivovat v šlechtických palácích v Gela a Agrigento.
Kořeny keramického umění Sciacca spadají do šestého století př.n.l. a dodnes si zachovává původní tvary a barvy.
Keramičtí řemeslníci ze Sciaccy jsou proslavení svými dovednostmi při zpracování surovin a výrobou charakteristických produktů, které jsou navzájem snadno odlišitelné.
V Sciacce je možné v nespočtu řemeslných dílen vybrat nejen z množství různých druhů stavební keramiky, ale také z výrobků pro stolování, keramických panenek (pupi siciliani), keramických obkladů, misek a různého nádobí, exteriérové dekorace klasických barev od modré po zelenou, od žluté po oranžovou kombinované s tyrkysovými odstíny tradičními po dlouhá staletí.
Prestižní řemeslná sicilská keramika ze Sciaccy se v posledních letech stala víceméně módou a zažívá rostoucí zájem uživatelů těchto skutečných malých mistrovských uměleckých děl.
Dnes tedy tento sektor reprezentuje velkou část ekonomiky celého města rovněž díky důležitému exportu po celé Itálii o do zahraničí.
TYPICKÁ SICILSKÁ KERAMIKA
Typická keramika ze Sicílie je dokonalý způsob dotvoření a obohacení v podstatě jakéhokoliv prostředí, soukromého či komerčního, interiéru či exteriéru, stejně jako hodnotný dárek kombinující umění, kreativitu a originalitu.
K nejznámějším typům sicilské keramiky patří keramické hlavy Maurů, typické keramické borové šišky, servírovací nádobí či dekorativní talíře o průměru nad 50 cm, talířky na dezerty, hrnečky a misky, sety na kávu, hrnečky na mléko s podšálkem, podnosy, salátové mísy, čajové hrnečky, keramické opuncie nebo různé vánoční výrobky (talíře, "panettone", vánoční stromečky, koule nebo jesličky).
Pro zkrášlení exteriéru se nejlépe hodí nádherná keramické či lávové stoly nejrůznějších tvarů a velikostí, židle a lavice, vázy nebo překrásné barbecue.
Pro mnohé gurmány jsou zajímavé vzduchotěsné nádoby pro uschovávání koření nebo sušenek, kónické poháry, karafy na olivový olej nebo slánky, talíře na pizzu nebo rybu či překrásná keramická "prkénka" na krájení masa, zeleniny, apod.
Máte proto nekonečný prostor rozmazlovat sebe nebo někoho, komu chcete udělat radost hezkým dárkem.
